Soňa Jonášová: O cestování, Vánocích a cestovatelských snech

1. Nedávno jste si s manželem půjčili na Campiri auto, obytňákem jste ale nejeli poprvé. Co vás přivedlo k tomuto způsobu cestování?

Byla to inspirace od Nataši Foltánové, která pár let zpět spojila síly s Janem Rychtaříkem a začali se věnovat přestavbám karavanů, ze kterých se staly neodolatelné „domy na kolech“, a jedním z nich přijela na společnou akci. Byla jsem okouzlená a okamžitě jsem měla jasno, že to je způsob, kterým procestujeme měsíc po naší svatbě. Ohromně nás lákala volnost, možnost trávit volno způsobem, že cesta je cíl a být co nejblíž přírodě, a přitom si zajistit základní komfort.

2. Vaše cesta vedla do jižního Španělska. Jaké jste si vybrali obytné auto a jak se vám osvědčilo?

Vybrali jsme si Adria Matrix, protože jsme cestovali s miminkem a trošku u toho pracovali, a tak jsme chtěli jednak zázemí pro základní hygienu i mimo kemp a jednak fungovat tzv. off grid a cítit se bezpečně. A ruku na srdce, taky už hledáme větší komfort, aby pro nás dovolená byla i odpočinkem po všech stránkách. Z interiéru Adrie jsme byli nadšeni. Nechybí vůbec nic, člověk se v něm pohodlně vejde a současně i cestování je velmi komfortní a „nic se neklepe“, což se nám často dělo u přestaveb. Všechno je prostě doladěné do puntíku. Navíc jsme tento typ aut potkávali skoro v každém kempu, tak je zřejmé, že nejsme jediní, kteří šli touto cestou, a je to opravdu ověřený vůz.

3. Nastíníte nám váš itinerář a co jste ve Španělsku navštívili?

Za velkou část itineráře vděčíme, upřímně, týmu Campiri a zejména Honzovi Rychtaříkovi. Cesta jeho rodiny je impresivní, jdeme jim „v patách“ na Instagramu a jejich cestování sledujeme. Proto jsme jásali, když jsme zjistili, že Honza pomáhá plánovat cestu a mnoho jeho tipů jsme zakomponovali do naší cesty. Odstartovali jsme v pohodě na krásné pláži kousek od zázemí Campiri v Malaze, tam se rozkoukali a vydali se do krás hor kolem Zahary, což je malebné městečko, kde se člověk cítí jako doma.

Po cestě jsme okoukli Rondu a uznali, že je to srdcovka stejně jako Sevilla, kde jsme strávili můj narozeninový den. Kolem velkých měst jsme ale volili místa s tzv. „černým traktorem“ v aplikaci Park4Night a zaparkovali na farmách za městy a do nich se dostali MHD. Všeobecně jsme hodně jeli po stopách farem a přírody a taková místa v aplikaci vyhledávali. Po pobřeží jsme se přes Isla Cristina, kam jsme se vrátili ještě cestou zpět, protože to je ráj na zemi, vydali do Portugalska a v teple, i když venku hučelo, si dali pomyslný „poslední sendvič před New Yorkem“ (tak se jmenuje i místní restaurace, kterou jsme ale nahradili svačinou v teple karavanu). Zůstali jsme dva dny v Sagres, což je ráj surfařů, a užívali místní klid a portugalskou náladu.

Zpět jsme to vzali přes nádherné bílé vesničky jako Arcos de frontera nebo Pepeho farma u Algaru, kde jsme se cítili jako v ráji a postupně se vraceli pomalu do Malagy. Jsme doma asi tři týdny a mám pocit, že pořád ještě doznívají zážitky a impulsy, které jsme nabrali.

4. Na cestě jste nocovali v několika zajímavých kempech i na farmě. Můžete nám některé doporučit?

Jednoznačně! Na Instagramu jsme sdíleli krátká reels videa, která jsou doplněna i o místa, která jsme navštívili, a mileráda podám konkrétní tipy a rady všem, kteří se budou chtít vydat podobnou cestou. Obecně je zajímavé a skvělé zároveň, že velkou část farem (dohromady jsme jich navštívili asi pět) provozují nebo provozovat pomáhají Holanďané. Jsou totiž národem milujícím camping a opravdu ví, jak na to. Absolutně skvělé místo je v Algaru – Finca Rural El Piketa.

U Sevilly jsme si tak dali pětichodové fine dining menu, kterým zpestřují pobyt návštěvníkům dvakrát v týdnu. Člověk tak může čekat skvělý standard a třeba i čerstvá vajíčka a nekonečné množství pomerančů jako na farmě. Pomeranče po kilech jsme  sbírali v úžasném kempu v Casa Zambeek. Obecně je bydlení na farmách skvělé jak pro dospělé (jste mimo ruch města a kempů), tak i pro děti, které ocení krmení zvířat, sběr ovoce a zeleniny formou samosběru a každý může zpomalit tak, jak to jde podle mě jen na farmách. Člověk také trošku nahlédne pod pokličku práce, která je na farmě všudypřítomná, a dost možná si začne mnohem víc vážit lokálního jídla a pití. Na mnohých z nich je možné jídlo ochutnat, zakoupit nebo se podílet na chodu farmy, což je skvělý a netradiční bonus.

5. Většina čtenářů tento pojem nečte poprvé. Přesto, vysvětlíte nám, co to je cirkulární ekonomika?

Je to koncept, ve kterém se na produkci nových věcí díváme optikou udržitelnosti již od volby materiálů přes ekodesign s cílem produkovat a vyrábět jen kvalitní, opravitelné nebo recyklovatelné produkty a pokračujeme v rámci celého životního cyklu až například po cesty skutečné možnosti oprav, repasování a maximalizace používání dané věci. V každém kroce tak hledáme nové, inovativní cesty pro snížení ekologické stopy a co nejvyšší míru inovací, které udržují životní komfort, ale myslí na přírodu. Zdaleka to není koncept, kde se mluví jen o odpadech, jak je často zjednodušováno. Je to i tak trošku životní styl – nakupovat a pořizovat jen to, co skutečně potřebujeme, hledat radost spíš v prožitcích než materiálně náročných statcích. A je to i koncept, který čerpá inspiraci v přírodě, která také funguje v přirozených cyklech a uspokojuje potřeby všech, a přesto zůstává v rovnováze.

6. Jak vnímáte cestování obytným autem z hlediska udržitelnosti?

Osobně jsem viděla ohromný trend nákupu obytňáků během covidu a pro mě je právě pronájem a sdílení cestou, jak každý z nás nemusí vlastnit „to svoje“, ale přesto užívá kompletní služby a komfort při cestách, které potřebuje. Navíc je to cesta minimalizace časové náročnosti. Nemusím řešit úklid, povlékání, shánění výbavy nebo placení pojištění, shánět parkování na čas, kdy jej nepotřebuji. Je to princip sdílené ekonomiky, která dává ekonomický smysl a uživatelům šetří čas a peníze. Co ale vidím jako nesporný bonus, tak je to fakt, že člověk velmi osobitě vnímá množství energie a vody nebo paliva, kterou spotřebovává během cesty, a mnohem lépe přemýšlí nad tím, jak s těmito médii hospodařit. Dává to tak perspektivu jakéhosi ostrovního systému a učí nás to šetřit. A věřím, že je to i cesta, jak se dostat blíž k přírodě a trošku víc si jí vážit, což se při cestách do hotelů a penzionů nestává tak intenzivně.

7. Můžete nám doporučit tipy nebo praxi k tomu, aby cestování obytným autem bylo co nejvíce šetrné jak k životnímu prostředí, tak k místním lidem?

Pokusím se o to, ale považujte to za inspiraci, ne vyčerpávající seznam. :)

• Cestujte po farmách. Pochopíte, kolik práce je za produkcí potravin, seznámíte se se základním chodem farmy, dostanete se blíž k přírodě a zvířatům a oceníte i lokální potraviny, jejichž nákupem můžete farmáře podpořit.
• Cesta je cíl. Nemusíte procestovat tisíce kilometrů abyste poznali „kus ráje“. Menší okruh lépe poznaný je často víc než stovky hodin na cestě a za volantem.
• Omezte nákup v supermarketech a hledejte malé lokální prodejce, ochutnávejte jídlo v místních restauracích a na tipy se ptejte místních.
• Respektujte doporučení třeba z aplikace Park4night a nekempujte tam, kde by to mohlo někomu vadit. Případně se zeptejte místních na tipy.
• Buďte poctiví. Občas jsou na místě prodejny surovin založeny na důvěře k zaplacení nebo nechání financí.
• Budujte kulturu kemperů, kteří jsou fér a platí za užívání míst i služeb.
• Dejte si tu práci a super místům dejte hezké hodnocení. Lidé se často rozhodují pro kempování tam, kde jsou čerstvé reference. Pomůžete tak provozovatelům kempu, a ti tak mají více zákazníků a mohou zlepšit své služby.
• A šiřte osvětu tomuto způsobu za mě kvalitního a dost pomalého cestování. Člověk často může karavanem vyrazit doslova „za humna“ a stejně pozná kus něčeho nového.

8. Co je podle vás cestování budoucnosti s ohledem na zdroje?

Za mě je tento způsob cestování její velmi významná část, a to zejména díky sdílení. Nejsem fanda vlastnictví, což je konkrétně u karavanů něco, co se naprosto nabízí. Kempování ale skvěle doplňují cyklovýlety pro pohyb v okolí karavanu a samozřejmě procházky, což jsou ekologické varianty. A jen zopakuji – co se týče cest, je lepší zpomalit a poznávat do hloubky než šířky (nebo dálky). Určitě bude zajímavé sledovat i nové cesty pohonu aut, ale obecně zůstávám nadšeným uživatelům.

9. Blíží se Vánoce, při kterých se hodně utrácí, a to nejen finanční zdroje. Jak pojímáte Vánoce vy?

Máme velkou rodinu ze strany manžela, a když Vánoce jednou za dva roky trávíme společně, tak si mezi asi 25 lidmi děláme excelovskou tabulku a každý do ní doplní svůj sen a někdo další si jej vybere, sen mu splní, dárek pořídí, a každý tak kupuje jeden dárek pro jednoho a ne všichni všem. To je první krok. Nepřehlcovat se.  A druhak hledáme cesty pro tzv. ne-dárky. Dáváme si zážitky, společný čas nebo to, co člověk skutečně ocení. Třeba členství v coworkingu, členství v knihovnách nebo profesních komunitách, masáže a služby a letos osobně lidem okolo doporučuji i vouchery na cestování karavanem. :-) Standardní jsou obaly z novin, kde se občas při rozbalování zasmějeme při volbě konkrétních článků, které osoba balící vybrala. Obecně jsou pro nás Vánoce o konzumu společného času a dobrého jídla než materiálů a zbytečností.

10. Máte nějaké cestovatelské sny do budoucna?

Nebudu si hrát na perfektní personu pomalého cestování a přiznám, že nám ohromně přirostlo k srdci Bali. Ale když už tam jednou za dva nebo tři roky letíme, snažíme se zůstat na co nejdéle a jak jsem již psala – co nejvíc podpořit lokální ekonomiku ubytováním a jídlem či objednání služeb u místních. A pak sníme o společné návštěvě Islandu, kde se karavan nabízí stejně jako pro cesty po severu Evropy, kterou nemám tak dobře procestovanou jako jih. Rádi bychom vždy dva až tři měsíce v roce trávili v jiných zemích, a to zejména pro to, jak odpojení od každodenní reality rozšiřuje obzory, propojuje nás to s lidmi v jiných zemích a našemu synovi to, věřím, dá pocit, že je zejména světoobčanem, a tak je třeba se ke světu kolem nás stavět. Že celá Země je naše doma, o které se vyplatí pečovat s láskou.