Obytný vůz umožňuje zažít nefalšovanou atmosféru Tour de France se vším všudy. Před samotnou cestou se ale vyplatí strávit nějaký čas pečlivým plánováním. Ušetří to stres na místě a může to zásadně přispět k celkovému zážitku. Pokud vás láká zažít Tour de France na vlastní kůži, přečtěte si reportáž od novináře Jana Blažka. Dozvíte se v něm spoustu tipů na to, jak si užít ikonický závod se zázemím vašeho obytňáku.
Text a foto: Honza Blažek
Cyklistický závod Tour de France (TdF) je fenomén, který podle odhadů každoročně přitahuje k trase na 12 milionů diváků, přičemž další více než tři miliardy ho sledují v televizi. Řadí se tak spolu s Olympiádou či Mistrovstvím světa ve fotbale k nejsledovanějším sportovním událostem na světě. Zažít diváckou kulisu TdF na vlastní kůži stojí tedy jednoznačně za to, a to i v případě, že nejste kdovíjaký cyklistický fanda. Ani zdaleka totiž nejde jen o závod samotný - je to show, která nadchne celou rodinu a kterou si nejlépe užijete právě díky obytnému vozu.
Vybírejte z nabídky aut:
Navzdory spontánnosti tentokrát raději plánujte
Jednou z největších přidaných hodnot při cestování obytným autem je svoboda a flexibilita, které umožňují cestu dopředu moc neplánovat a jen si užívat spontánních situací a rozhodnutí během dovolené. Na základě pár vlastních zkušeností vám ale rád vysvětlím, proč se to v případě TdF vyplatí udělat trochu jinak a v předstihu před cestou samotnou si přeci jen sednout k počítači a alespoň rámcově si svůj záměr naplánovat. Není to samozřejmě podmínka, ale zážitek bude lepší.
Vyberte vyhovující datum a lokaci
TdF se jede zhruba tři týdny, mívá celkem 21 etap, které jsou rozprostřeny po velké části Francie. V prvním kroku je tedy ideální se podívat na stránky závodu www.letour.fr (informace jsou dostupné i v angličtině), kde najdete celkovou mapu i přehled etap daného ročníku. V první řadě se tedy logicky zaměříme na etapy, které nám vyhovují nejen časově, ale i vzdálenostně. Přitom samozřejmě záleží na tom, zdali je TdF pro výlet prioritou, nebo návštěvu jedné z etap zařadíme jako zpestření do harmonogramu celé dovolené. Je tedy samozřejmě z hlediska času, vzdálenosti i peněz rozdíl jet se podívat na etapu do Normandie či Pyrenejí, nebo do relativně blízkého Alsaska či Alp.
Prozkoumejte detailně vybrané etapy
Poté, co si vyberete region a nějaké časové rozpětí, je vhodné se detailně zaměřit na konkrétní etapy, které pro vás divácky připadají v úvahu. Počítejte s tím, že Francie je fakt veliká a některé přesuny, jakkoliv vypadají na mapě kousek, mohou ve skutečnosti znamenat stovky kilometrů a dlouhých hodin za volantem. Sám si vzpomínám na jeden ročník, kdy děti během dovolené zjistily, že „kousek“ od nás jede Tour a mermomocí chtěly fandit. I mě to na první pohled připadalo, že máme štěstí a Tour je za rohem. Ve skutečnosti jsme se na onu etapu jeli podívat 400 kilometrů daleko… Ale co by člověk pro zážitky neudělal, že?
Zhruba pár týdnů před startem se na webu organizátora začínají kompletovat detailní informace o jednotlivých etapách – nechybí podrobná mapa, vyznačení horských prémií a velmi detailní itinerář včetně čísel silnic. Někdy je to trochu bojovka danou trasu najít třeba v Google Maps, ale na druhou stranu se mi v dnešní době nesčetněkrát vyplatilo využít i Google Street View v místech, která se mi zdají zajímavá. Najdete tak dopředu třeba i pěkné místo k parkování, popř. si uděláte představu, zdali je silnice svými parametry vůbec vhodná pro velký obytňák.
Zvolte vhodnou etapu
Moje strategie, která se nám opakovaně osvědčila, a která v praxi na daném místě nevyžaduje nějaké zásadní kompromisy, je výběr etapy, která není tak „profláknutá“, nicméně v jejím profilu lze nalézt zajímavá stoupání nižších kategorií. Ignorujeme rovinaté etapy, kde peloton projede rychlostí 60 km/h a netlačíme se ani na vyhlášená stoupání či místa. I neznámý průsmyk třetí kategorie třeba někde v centrální Francii totiž přinese z pohledu diváka kýžený efekt. Velkou výhodou je, že na takové místo stačí přijet v brzkém odpoledni den před etapou. Že ale budete na místě úplně první, v to ani nedoufejte. Díky velké popularitě obytných aut ve Francii se totiž spousta diváků rekrutuje víceméně z místních, kteří si k trase TdF popojedou třeba jen pár desítek kilometrů a celou akci pojmou jako vícedenní rodinnou sešlost. Když máte štěstí na sousedy, atmosféra bývá skvělá.
Ikonická stoupání nejsou pro každého
Jakkoliv je samozřejmě divácká atmosféra v ikonických alpských či pyrenejských stoupáních nezapomenutelná, popravdě jsme se vždy těmto kopcům vyhýbali. Nápor diváků s obytnými auty je totiž natolik extrémní, že je často nutné si své místo obsadit třeba i tři čtyři dny dopředu. Následně pak trávíte dny a noci u silnice, kde na klid můžete zapomenout a kde není zase až tak co dělat. Jen čekat. Zejména v červencových vedrech to není nic moc. Pokud se k tomu rozhodnete, určitě si to pak užijete, ale počítejte i s tím, abyste měli dostatečně připravený obytný vůz – dost užitkové i pitné vody, prázdnou kazetu na WC (ideálně i rezervní), dost jídla. Počítejte také s tím, že jen málokomu se poštěstí stát rovně, místa jsou často opravdu hodně provizorní a míst vhodných pro zaparkování velkého obytného auta fakt nebývá mnoho. Ostatně, některá stoupání jsou pro obytňáky zcela uzavřena. Zkrátka, my jsme tohle jako rodina byli zatím vždy ochotni oželet – přeci jen si svých dovolenkových dnů (na rozdíl od miliardy důchodců u trasy) považujeme více. A Tour jsme si užili i tak.
Naplánováno tedy máme, teď nezbývá, než se vydat na cestu a zhmotnit naše představy od počítače v pěkné reálné místo u trasy. O tom více v dalším pokračování.
